A ono má prgamování jako zaměstnaní i svoje výhody.
Na rozdíl od svýho tatíka vstávám poměrně pozdě (on teď vstává kolem třetí ráno, já až v šest), v práci nejsem celej den, ale jenom 9,5 hodiny.
Záda mě moc nebolej.
Kafe si můžu udělat kdy chci, pokud sem si ho teda koupil.
Tady ten hrníček, co sem dneska ukořistil mění barvu: Normálně je černý, když je v něm něco teplýho, je bílý! Žjóva! Eště! (Než sem si všiml závislosti barvy na teplotě, měl jsem za to, že si tady s někým furt měním hrnky a soustavným mytím hrnku jsem připomínal opici stiženou OCD.)
Prachy sem zmiňoval v perexu. Občas je to fakt hlavní motivace.
No a kromě peněz jde taky o to, že je to zajímavý.
Programování mi přijde jako rozumná kombinace tupé, monotonní práce a tvůrčích postupů.
Tupá práce je důležitá, dobrej programátor se z člověka nestane, když vyleze školu, nebo když si koupí příručku <Jazyk> za 21 dní. Potřebujete praxi. Bušit do kódu. Navíc to uklidňuje. Bušení do klávesnice, řádky přibývaj…
Průměrný programátor u IBM napíše 5 řádků kódů za den. (Ačkoliv jsem pro IBM dělal, nevím, kde jsem tuhle informaci vzal. Nicméně ji používám už několik let.)
Tupou práci bych nepodceňoval, ani nepřeceňoval, je to podmínka nutná, ale ne postačující. Pokud je jeden línej jako veš, nenaučí se nic. Pokud ale celej den jenom kódujete, nenaučíte se taky nic a budou Vás bolet ruce.
Tvůrčí postupy sou různé, mně nejbližší je konzultace s kolegy. To je takhle: uvaří se kafe, drbne se do kolegy Hele, co si myslíš o a začnou se řešit typické profesní problémy:
Je výhodnější podnájem, nebo hypotéka? PS3, Xbox nebo zůstat u PC? Kam půjdeme dneska na oběd?
V Království to probíhá genau stejně jako v Krajince, jenom já si moc nepopovídám. Zatím!
V sebeobraně člověk opravdu pracuje a řešíte problém:
V lepším případě si to řídíte sám. K tomu Vám dopomáhá vlastní zkušenost, vzdělání, konzultace s kolegama. Pak přijde kritika od zadavatele, tak to přepíšete, za neustálých konzultací s kolegama, teď už ale vulgárních, to nějak doděláte. A pak to zase předěláte.
V horším případě dostanete přesně nalajnované, co dělat, tak to uděláte.
V nejhorším případě sice dostanete přesné zadání, ale to je k ničemu a vy musíte dodat úplný opak popsaného systému, tak aby to splnilo všechny popsané prvky zadání. To jsou pak v kanclu opravdu debaty na úrovni.
Tahle práce má pár velkejch výhod, teda ještě navíc k těm ze začátku:
Většinou tu člověk potkává stejně střelené lidi. Je fakt, že už to není co to bývávalo, ale já už taky netrávím všechen čas v hospodě debatou o Linuxu…
Ti lidi nebývají blbí. Občas, zvlášť po nějakým tom ouředním jednání, si chodím do kanclu odpočinout… Ikdyž vyjímky potvrzují pravidlo.
Je příjemný vidět výsledky práce. Napíšete kus kódu, vono se to něco pohne, jupí!
Čas od času se mění podmínky. Člověk začne dělat v jiném jazyce, jazyky mají nové verze, změna zaměstnaní, nové postupy. Chca-nechca nestojíte na místě.
Má to taky pár nevýhod:
Dělá to furt málo ženskejch. Přitom na fakultě bylo, zvlášť teď v posledních letech holek už dost. Ale vono asi bude chvilku trvat, než se ten příliv projeví v praxi. Já to zatím řešívám tak, že když mám tu možnost nedržím se jenom v programátorských firmách, ale jdu někam, kde je obchodní oddělení a tak. Teď tu možnost nemám, tak sedím v kanclu se samejma chlapama. Je to skoro stejný jako když sem začínal (až na ten hrníček, to tenkrát nebejvalo).
Někdy je to fakt otravný. Vyřešíte problém a jdete celý řešení vyhodit, protože už to není potřeba, nebo se to bude řešit jinde. Hypnotizace výplatní pasky.
Někdy si říkám, jestli je tahle práce důstojná dospělýho chlapa? Koně krotit, skály lámat, borovičku pálit! Ale sedět u kompu a trefovat se do písmenek?
No a pokud se Vám tenhle popis zdá příliš odborný, mrkněte večer na ČT 2, měli by tam dávat něco přímo ze života seriál IT Crowd (v češtině Ajťáci ). Ikdyž tihle chlapci dělaj na podpoře, což je trošku něco jinýho, než sem tady popisoval a než co dělám já.
Ale sranda je to taky a možná větší.