Fesťáky jsem v poslední době nijak zvlášť neprožíval, jako čerstvý
třicátník (ano, až doposud jsem v popisku pod fotkou sprostě lhal)
potvrzuju nastoupený trend a jsem líný jako línej šéf partičky
lenochodů a pohodlný jako, éch jsem moc pohodlný hledat vtipný
přirovnání.
Spaní ve spacáku, opilecké debaty s jinými ožralými lidmi, navíc co když zaprší, všude bláto…
No ale jednou za čas…
Jména na plakátu byly solidní, něco jsem
znal, něco jsem chtěl poznat a něco mohlo být dobré překvapení. Moc sem
to ale nesledoval, ostatně podobný festival stejně není o hudbě, ale o
příjemně stráveném čase.
Nevím proč chodím kolem horké kaše a neřeknu to rovnou: Bylo to super.
Organizace.
Nejlíp zorganizovaný festival, na kterém jsem byl. První, na kterém jsem nemusel chodit chcát (Může se tady vůbec psát chcát?
Močím jenom u doktora) do bažinky u plotu, ale tojtojky byly udržovaný
v rozumném stavu po celou dobu. Veliký, převeliký úspěch, všude jinde
byly nepoužitelný už tak deset minut před začátkem.
Žádné fronty,
člověk nemusel zbytečně stát ve frontě na pivo, jídlo, záchod. Všeho
bylo dostatek. Předpokládám, že v tom pořadatelům pomáhá obrovská plocha vojenského letiště, která nebyla zdaleka celá využitá. Ve frontě (silný slovo, max doba čekání byla tak 2-3 minuty, fakt
zlatý) na
tojtojky (ty stály na několika místech, po skupinkách po
30-40, ve dvou řadách, zádama k sobě) měli lidi tendence, z mně nepochopitelného
vytvářet fronty u té strany, která byla blíž k pódiu. U záchodů na druhé straně
někdy stávala polovina lidí, než u té strany blíž k pódiu. Potvrzuje to některé skeptické teorie o chování většího množství lidí.
Pitná voda, sprchy, všechno prostě OK.
Jediná závažnější připomínka byla ohledně poměrně mála zastíněných míst, těch mohlo být fakt víc.
Ta velká letištní plocha byla fakt super, naposledy jsem byl na fesťáku v Trutnově a to bylo místama jak v metru během špičky.
Jídlo.
Klasické festivalové jídlo je mastné a masité. Což nám milovníkům
mastných masitých pokrmů i celkem vyhovuje. Ale nebyl problém najít i
normální jídlo, všichni byli unešení z langošů, bratr má rád čínský
nudle, na druhý pokus je sehnal v požadované kvalitě od opravdového
asijce. (Vlastně u tohodle stánku a u bankomatu byly jediné dvě delší fronty.)
Jenom na okraj, když jsem v sobotu nad ránem, s poslední slovenskou
padesátikorunou lezl kolem pomalu se zavírajících stánků s tím, že
tyhle drobné se mi do Čech táhnout nechce a jestli by mi za to nedali
kus žvance, vyhodili mě od všech, kromě tady toho s nudlema, kde se mi
požadovanou obchodní transakci podařilo uzavřít. Inu někdo obchodovat umí a chce a
někomu chybělo tak 20,- SKK na normální porci.
Zlatý bažant.
Z mýho pohledu dostatečné a patřičně prokládaný kofolou snesitelné až
dobré. Zbytek výpravy Bažanta odsoudil. No, když jsem je včera večer
viděl popíjet doma ten Gambrinus… Nebudeme se jejich připomínkami
zabývat.
Obecně známá výhoda fesťáků: Když jednoho alkohol a sluníčko zmůže, lehne si do trávy vyspí se a jupí.
Doprovodné akce.
Ve stanu grýnpís jsem zkouknul kus Inconvenient truth, pospal sem si u toho, následnou debatu
o globálním oteplování, mezi (jména jsem zapomněl) Skeptikem,
Konservativcem a Grýnpísákem. Ti kupodivu tvrdili, přesně co by člověk
čekal od Skeptika, Konservativce a Grýnpísáka. O to lepší byla diskuze,
která, jak to tam někdo glosoval, připomínala komentáře posluchačů v
nočních pořadech Radiožurnálu. Myšlenka, že bude líp, když na sebe
budeme hodní je skoro až kouzelná.
Liga za duševní zdraví tam měla několik
přednášek, já sem si zašel na jednu celou o vývoji vztahu dítěte a
matky/rodiče, zbytek sem nějak nestíhal. Přednášky zajímavé, já sem z nich byl nadšený, protože ty
probírané věci se teď kolem mě vynořují jako zajímavá témata. Diskuze
po přednášce byla pravý opak toho u grýnpísáků. Věcné dotazy, zájem o
téma. Paráda. Teda až na jednu vyjímku, ale o tom potom.
V
tanečním stanu občas výuka slovenských tanců. Bylo zajímavé vidět různé
dredovaté, potetované zjevy, které na první pohled nesplňují kritéria
pro získání hypotéky, jak cifrují. Myslím, že Slováci k těmhle věcem
mají jiný vztah než my. Ale ono to má širší souvislosti a já bych se
tady nerad pouštěl do mudrování o rozdílech v národních povahách.
Lidi.
Do mudrování se pustím tady. Slováci jsou trošku jiní než my. Já dost
dobře nechápu jejich vztah k Maďarům (pozadí znám, důvody znám, odžité
to nemám), ale reakce při vystoupení maďarského básníka, který
vystupoval v rámci nějakýho workshopu, mě nepřekvapily. Spíš mě
překvapilo, že se omezovaly na nesmělé pískání z nejhustšího davu a na odchod pár lidí ze stanu. (Stál sem u východu, tak sem si mohl užít i
libozvučnou slovenčinu; ačkoliv sem vyrůstal pod vlivem STV 2 a místo
Večerníčka jsem měl Dědečka, který rozsvěcoval hvězdy, jedno, dvě slova
pro mě byly nové.)
Drtivá většina lidí tam zůstala, potlesk byl taky.
Poslední
příspěvek, ten vyjímečný, v diskuzi Ligy za duševní zdraví napadal
celou myšlenku té přednášky, sice argumenty dotyčného byly postavené na
opakované myšlence, že: sú to kokotiny, iba sprosté kokotiny, ale lidi ho vypískali až když se to hovádko začalo sprostě navážet do přednášejících.
Chtěl
jsem se jít podívat na diskuzi s Havlem. Havel je mi sice sympatičtější
než drtivá většina českých (ex)politiků, ale zvláštní fanda nejsem. Spíš sem
byl zvědavý jakou to bude mít atmosféru, protože pár Slováků znám a
mám/měl sem pocit, že Havel co do popularity dotahuje Maďary. Před tou
diskuzí jsem potkal kámoše a on během pivka navrhl, že se na to půjdeme
podívat: Aspoň se posadíme do stínu, stejně tam nikdo nebude.
Stan
praskal ve švech (doslova) a další dav seděl za stanem na velkým
prostoru, kde to bylo přenášené na obrazovku. Takový zájem sem vážně
nečekal, zajímavý.
Sice i u toho stanu s Havlem jsem zaslechl pár nadávek, ale celkově mám pozitivní dojem. Opravdu tam byla neskutečně Pohodová atmosféra, lidi milí, přátelští.
Lidi II.
Ok, necháme mudrování, stejně sem se dostal k tomu důležitému – potkal
jsem tam samý lidi, který jsem chtěl potkat a žádný, co sem potkat
nechtěl. Úžasný :-).
Baby.
Slovenky sou pěkné. Češky taky, Slovendy z nějakýho důvodu ještě o trošku víc. Ale to co sem viděl tam…
Neuvěřitelné.
Nejde ani tak o kvalitu, většina byla fakt hezká, každá jinak a jenom blbec by si chtěl hledat jednu nejhezčí, ale kolik
tam bylo nádherných bab. Kámoška to odhadla tak na 80% a mohlo to být i
víc. A to letiště bylo fakt velký a bylo tam hodně lidí! 80%!
Nikdy v životě jsem neviděl tolik hezkých bab pohromadě.
No to až budu vykládat S, kolik tam bylo nádherných bab, tak ta mi nebude věřit.
A ještě.
Nejvíc sem si zablbnul na silent disco (dostanete bezdrátové sluchátka,
dalo se přepnout mezi dvěma kanálama, takže jako by tam hráli dva
dýdžejové; neznal jsem, nejsem žádnej velkej clubber). Člověk paří na nějaký rock, má pocit, že všichni paří s ním,
přepne si to na techno a má pocit, že teď všichni paří s ním. A
nejlepší to je, když si sundáte sluchátka, tak je všude ticho a dá se
normálně bavit. Ta úleva, že nemusíte být furt v tom rámusu. (Milé
děti, my třicátníci už moc moc velký rámus dlouho nemusíme.)
Prej to v Londýně někde je, tak se těším :-). Já, který se ostychu z tance na veřejnosti zbavil loni!
Nožičky.
Nevím jestli pojedu příští rok, ale pokud pojedu někam na fesťák, tak na 90% sem. A vy byste měli taky.