V práci sem to okecával, že potřebuju vyřídit daně a kdesi cosi, taky to cestování z letiště do vísky,že jo. No, okecával jsem to pěkně ze široka, prokládaný to bylo narážkama na českou byrokracii. Šéf do mýho vysvětlování v koktavé pidžin ingliš mávl rukou hned jak pochopil, že chci dva dny (pátek a pondělí) volna. Šlo to tak lehce, že sem si samozřejmě začal vyčítat, že sem nepožádal o volno i na čtvrtek a úterý. Jen dva prstíčky strčíme… A taky to letadlo by bylo o polovinu levnější. Ale co už, přece jenom sem tam v tý době byl dva tejdny novej a navíc s přízvukem jak ruskej kosmonaut v americkým filmu.
Ve čtvrtek jsem těsně před usnutím ještě zjistil, že letadlo do Brna letí v 1340 a ne v původně (mnou) plánovaných 1740. Což je způsobeno jednoduchou úvahou, že když si přesně nepamatuju směr posunu času (mizerná hodina) mezi UK a ČR, kde mám být něco po šestý, hraje to vždyky nějakým způsobem v můj prospěch. Hmmm.
Moc toho nalítanýho nemám, ale začínám to mít rád, protože to je celkem dobrá příležitost jak se o samotě picnout s dobrou výmluvou. Takže ke snídani pivo, do MHD pivo, do autobusu… No a tak dál. Navíc sem v letadle chytnul poměrně dobrýho týpka, se kterým jsme nakonec navzdory akci 2 panáky za cenu jednoho skončili u piva. Ono se tak líp kecá a zahání nervozita. Kluk říkal, že do UK jel absolutně bez znalosti jazyka, ze dne na den se s přítelkyní sbalili, přes agenturu sehnali příslib nějaký otročiny a sedli na bus.
Tohle bych teda nedal.
Jasně, že moje přesunutí do Londýna provázela hromada improvizací a nakonec nic nebylo ani vzdáleně jak sem plánoval, ale jenom tak se zvednout a zmizet někam do pryč?! Odkázanej na nějakýho, bůhví jestli existujícího, chlapíka 24 hodin busem od domu? Inu odvaha.
Na letišti už čekala přítelkyně, střízlivění, přesun přes celý Brno do nocležiště a zpátky přes půlku Brna na ples, který byl opravdový důvod výletu domů, do Kraje. Po cestě na mecheche jsme ještě vyzvedli známé a mohlo se jít plesat.
Přátelé, pokud doma topíte plynem, děkuju. Jídla a pití co hrdlo ráčí a zábava do pěti do rána. Míšu Davida začali hrát zároveň na hlavním jevišti a i na diskotéce. U cimbálovky je nahulíno a já mám náběh na migrénu, nechcu riskovat. Naštěstí během další flašky poměrně slušného vína přechází jak pobolívání hlavy, tak Míša. Na to, že konzumace byla zdarma je tu podezřele málo opilých. Zato jsou všude nedopité láhve s vínem. To se nám nestane, nemám rád plýtvání.
Další den pospávání hrubě přes poledne, probouzení a zase usínání. Dva měsíce jsme se s mladou neviděli. Měl by následovat odjezd k našim, ale je potřeba sehnat kilometrickou banku (z principu nehodlám cpát do ajznboňáků víc než je potřeba a zároveň nechci jet busem) a zjistit odjezdy vlaků. Během odchodu z nocležistě nacházím ještě půl flašky vína, těch pár hodin mu neublížilo, je mi líto to vyhodit. Mlask během cesty k mladý domů na internet. Škoda, že si v tom aktuálním stavu se mnou chce povídat její maminka, ještě se neznáme a má strach o dceru, která jí za pár dní zmizí někam do pryč (teď ne, až se přestěhujeme).
Pak už to je všechno rychlý a nabitý, takže to vezmeme hopem.
Tří a půl hodinová (3/4 hodiny čekání na osobáček v Hranicích ) cesta vlakem je příjemná, je místo k sezení a protisedící cikán mi ukazuje jak oteřít pivo o okno. Dostal jsem na plese na rozloučenou nějakou mexickou značku, ale otvírá se stejně jako jeho Starobrno. Po příjezdu domů stihnu ještě skočit na dvě k Fuskovi (nemělo by se to jmenovat u Fuskové, když to má už dávno ona?), jsou tam samozřejmě jako vždy nějací známí. V 2200 vyhazov, do žádné z dalších dvou hospod už nás pustit nechtěli.
Další den je neděle a návšteva příbuzných, neteř se stydí, měl jsem si vzít světlejší tričko, synovcovi je to fuk, má pár měsíců. Návštěva u kámošů, Fusek.
V pondělí ráno ta zahulená mikina, rozloučení s Bráchou, Tatíkem, odevzdání daní (na Vsetíně je snad jenom jedna internetová kavárna!), rozloučení s Mamkou, přesun do Brna. Narvaný rychlý vlak, v Brně pár osobních věcí, strašný prachy za taxík (tam jsem jel s účtenkou, protože jsem byl považovaný za potenciálního kontrolora, pak na mně cca hodinu počkal, bez příplatku, zřejmě se mu to vyplatilo). Potřeboval sem sehnat pár set liber; směnárníci, když slyšeli, že chci tak £500 přivírali okénka, je to divný byznys…
Rychle na letiště, jenom aby jsme zjistili, že letadlo bude mít zhruba 2 až 3 hodiny zpoždění. Nejlepší je stejně neplánovaný čas, kdybych věděl, že poletím o půl osmé a ne v pět bouchnul bych si tam jiný činnosti, takhle jsem mohli být se S bez stresu 2 hodiny navíc. Příjemné.
Let byl příšerný. Houpání bylo sice šílený, ale na ten vítr absolutně v pohodě. Uklidnil sem se úvahou, že po tom průseru v Hamburku se teď piloti budou víc snažit, takže nějaký nafukování vesty nehrozí.
Daleko horší byly ty mladý, nadšený holky, co z nich budou letušky. Buď byly ožralý, ale nezdály se, nebo fakt většina letěla prvně, tak jak tvrdily. Byly v extázi z každý hovadiny – roznášej pití: Jupííí, prodávaj losy: Jupííí, letadlo se zhouplo: Jupííí. Jsem starý mrzout a tohle nadšení mě rozčiluje. Vono je to po zapojení do procesu přejde, to nadšení z létání: Jupííí.
Pučil jsem si od nich učebnici pro letušku Ryanairu. Manuál, kde bylo psaný i to jak odmítnout sex s nesympatickým pasažérem (o sympatických nic; stejně mi nebylo jasný, kde by na to holky měly brát čas, letušky kmitaly jak vážky nad vodní hladinou), jak oznámit nestresujícím způsobem pasažérům, že padá letadlo, kterak na první pomoc a podobný každodenní špeky. Nadrtit se takovou bichli, to asi fakt chce nadšení.
Během přesunu ze Standstedu do Londýna jsem v buse zadřímal a probral jsem se kousek před Golders Green. Rozespale jsem čuměl z okna na ty mrňavý obchůdky se zbožím do ulice, nevysoký londýnský baráčky, jinak řešený semafory, pytlíky z odpadkama u lamp veřejnýho osvětlení, prostě na typickou londýnskou ulici. Sice eště furt jsem nervózní z toho, že tady jezdí po špatné straně silnice, ale už si zvykám a začíná se mi tu fakt líbit.
Ten pocit sem doma (=tam kde aktuálně spím) podpořil excelentním kebabem od Turka zpoza rohu a belgickým pivem.
Už sem to dobrý pivo po těch napodobeninách doma potřeboval.
Mírně upraveno 14. 3., večer: Pár chyb, poopraveny úplně nejvíc ne-šikovné formulace.