Mám svátek, na úvod si dáme veselou písničku: http://youtube.com/watch?v=WFXptNWaxfA
Mě se ten článek odsuzující KSČM tady na RB líbil. Ono se člověku dycky líbí, když se někdo snaží říct to co si jeden myslí a v tom případě je čtenář ochotný autorovi odpustit i určité formální nedostatky. Jako třeba neobratnost v argumentaci. Nebo přílišný zápal a nadšení.
Jenže, klatě, ne všichni to nadšení autora chápou a hledají zdůvodnění.
Takže stop a začneme s definicema.
Úplně na začátku: Bavím se o českém komunismu, se kterým mám jakous-takous zkušenost. O odporném klonu ruského režimu, který sem byl dosazený, za aktivní spolupráce českých kolaborantů (kteří museli vědět do čeho lidi ženou) a aktuální situací zblblých Čechů v jedné z mála velice vhodných historických chvil.
Jaký je vlastně opak laciného (primitivního) antikomunisty? Drahý (sofistikovaný) antikomunista? Laciný komunista? Drahý (sofistikovaný) komunista?
Ok, ohne sranda: Pokud jsem slunce naše jasné, báťušku Klause, nechať ho pánvůch při dobrém duševním zdraví aspoň do padesáti let zachovati ráčí, když už erekci mu dopřál dlouho přes padesát, podruhé prezidenta Kraje (Havel tuhle práci bude zastával dýl! (nený překlep; jenom se snažím něco naznačit)), autora výroku odsuzující laciný antikomunismus chápu správně, opak laciného/primitivního antikomunisty je člověk, který se buď (a to vylučovací hento oné slovesné druh je důležité, páč tady sou dvě možnosti, nutné je vnímat co se říká i co se neříká):
1) jasně vyhranil proti rudé věrchušce, už když tady tahala za delší provázek; má právo, které si vydobyl za totáče, vyhraňovat se proti komunistům (není laciný)
nebo
2) nikdy o právo vyhraňovat se vůči komunistům nežádal, tenkrát ani teď (nebyl (a tedy tudíž) není antikomunista)
Z toho mi vychází, že laciný antikomunista je člověk, který tenkrát nebojoval a teď se ozývá. (Podmínka, v dalším textu odkazovaná pod značkou *).
Takže nadefinované to šecko máme a včil poďme dělať závěry.
Nebo se radši posuneme někam jinam, protože ty závěry si každý zkreslí podle sebe:
Třeba pro mně je důležité, že se laciní komunisté ozývají. Staví se, z podstaty věci velice jemně, do cesty tomu smradlavému větru, který jde z hub těch hnusů z ulice Politických vězňů (je vidět, že sme v Čechách).
Ale je to fakt jemný, tak jemný, že pokud máte dost nechutný vkus, můžete se spolehnout, že pokud budete v záchvatu senility soukromě vychvalovat starý dobrý časy, tak ten větřík ani neucítíte.
Když sme se vyhnuli závěrům, poďme jinam.
Už spíte? Je na čase Vás probrat sprosťárnou (Roxette budou zase až na konci). Víte kde s Vámi manipuluju? Celou dobu se tvářím, že nechávám všechno na Vás…
Jasně, těch laciných antikomunistů je víc druhů, než co sem popsal (furt ale splňují podmínku (*) – ta podmínka je základ, pokud je špatná, tak tahle argumentace je mimo a takhle bych se nerad blamoval).
Já tenkrát nebojoval (v páte třídě ?1988? jsem na základce dělal nástěnkáře! – a chodil do náboženství, protože tak to tenkrát bylo a bylo to u nás v Polance normální; ostatně všechno je normální, když nic jiného neznáte) a teď (TEĎ) se ozývám. Nesnáším ten režim, co tady označuju jako komančí a ke kterému se hlásí KSČM. (To komančství nemá nic společného s levicovýma myšlenkama obecné solidarity a vzájemné lásky a potřebné podpory, ty jsou jenom smutnou shodou okolností nefunkční z jiných důvodů, ale na ty se možná dostane jindy. Zkouším dodržet aspoň ty Roxette.)
Plus nevěřím tomu, že ta myšlenka za tím vším byla dobrá, ale ty lidi to nějak zdupali – lidi byli stejně dobří jako ta myšlenka. Tohle mi trvalo nejdýl.
Život za komančů byl hnusný. Nešlo jenom o to hovno v obchodech – během těch 40 let se těm ruským agentům podařilo vybudovat totálně materialistickou společnost, ne tím, že potlačovali náboženství, ale tím, že se nedal sehnat toaleťák. Na materialismus kašleme, horší je, že cíleně podporovali v mezilidských vztazích ty hnusný struny. V rámci politiky bratr bratra za výjezdní položku podrazí podrážel bratr bratra, kvůli nějaké absurdní formalitě (když sem loni během svý první krátký návštěvy Londýna ztratil pas, dojel sem domů na občanku; tak úplně jinam jsme se dostali). Z dětství si pamatuju: A ne abys to nekde vykládal, co tady mluvíme!
V Jasného Rodácích si všiměte momentu, kdy se ta vesnice zlomí. Když všichni pochopí, že je zle a je potřeba kvůli přežití flustnout do ksichtu sobě nebo sousedovi.
Je mi třicet, jsem si vědomej toho, jaký to bylo za komunistů, nechci nikoho soudit, nikomu odpouštět, ale nechci aby se to opakovalo.
Mám problémy akceptovat politickou stranu, která tohle obhajuje. Na druhou stranu je nemám chuť zakazovat, klidně ať si pořádaj svoje rituální oslavy štastné budoucí minulosti. (Klidně ať jim v tom sekundují nacisti a fašisti. Rasisti. Nacionalisti (ehm, těch tu v Kraji je vlastně plno, pod různýma vlaječkama). Jenom ať všechny do teď pokoutně dostupné názory vylezou z pod špinavého šutru na světlo boží, to jim nesvědčí. Potřebují šero, spiklenectví, zákazy, roušku spiklenectví.)
Ok, co s tím vším balastem? Proč nebliju, když potkám nějakého bývalého komunistického prominenta? Bývalého řadového komunistu? Někoho, kdo tohole obhajuje? Funkcionáře z KSČM?
Vlastně je to jednoduché: Většinou s nima nepřicházím do styku. Kamarádi za rodiče nemůžou a tak jim rodiče nekádruju. Většina z nás tak akorát stihla být/nebýt v Pionýru a to většinou nebylo nějaké vyjádření něčeho.
Patřím prostě k jiné generaci – bývalí aparátčíci mě nezastavují na ulici aby mi vysvětlili jaké to bylo, maji jiné starosti. Nepotřebují se vykecávat před týpkama, kteří si potřebují ujasňovat postoje k minulým věcem. (A že nás takových hochů teda není moc.) Hledí kupředu do jasné budoucnosti a minulost mají srovnanou.
Těch pár obyčejných bývalých komunistů, o kterých to vím, týpci co potřebovali rudou knížkou dorovnat startovní čáru… Copak mám ja, kterej nebyl nikdy postavenej před tuhle zkoušku, právo udělovat rozhřešení? Pokud o něj mají zájem, ať si ho shánějí někde jinde. Na druhou stranu je nechci soudit. Ani na to souzení, stejně jako rozhřešení, nemám právo.
Ten zbytek? Jenom ať si hlásají ty svoje bludy. Děsím se toho, kdy se ustanoví jeden univerzální pohled na minulost (něco jako bolševici udělali se svejma socialistickejma kolegáčkama z NSDAP a velkou vlasteneckou válkou).
A z funcionářu KSČM se mi fakt navaluje. Ale ty taky nepotkavám. Není tohle salonní antikomusnimus?
O tom režimu se musí mluvit volně. Z naší i jejich strany, aby bylo vidět, že my máme pravdu a oni lžou. KSČM pro mě není normální strana a nebude.
Ok, děcka dáme eště Roxette. Příště už se zblbneme rovnou Morphinem.
A protože tohle sem začal psát v sobotu a vlastně ani jiné písničky od Roxette neznám: http://youtube.com/watch?v=M_W2Eb0w2ng
PS. Protože mám svátek, ušetříme si zbytečné debaty: Já chápu, jak byl ten výrok o primitivním antikomunismu myšlenej (tenkrát si byl mlčící většina, teď nemáš co dělat ramena). Ale bylo by zbytečné s dítětem vyhazovat i zánovní vaničku… Jakože je teď modní každý protikomunistický názor označit jako laciný antikomunismus.